Příběh Jany

Ambulantní porod

aneb Porodit a jít domů

Že existuje něco jako ambulantní porod, jsem věděla už před prvním porodem. Tehdy jsem ale nechápala, co může někoho vést k tomu jít hned po porodu domů. Mimochodem v té době jsem si taky myslela, že pro domácí porod se ženský rozhodují, protože v porodnici nemají to pohodlí, které mají doma. Od té doby jsem přehodnotila svoje názory na spoustu věcí, takže už od začátku druhého těhotenství jsem si říkala, že tentokrát bych chtěla rodit ambulantně.

Co je to vlastně ambulantní porod?

Jako ambulantní se označuje takový porod, kdy rodička s dítětem odejde z porodnice dřív, než po "doporučovaných" 72 hodinách. Tenhle časový údaj vychází ze statistiky, podle které se do 72 hodin u novorozence nejčastěji projeví vrozené vady (zejména srdeční). Odejít z porodnice můžete v podstatě kdykoliv, pokud vaše dítě není v bezprostředním ohrožení života, pokud jste porodily po 37. týdnu gravidity a dítě má alespoň 2500g (tyhle podmínky se ale nejspíš v každé porodnici liší).

Proč jsem se rozhodla rodit ambulantně

Všechny tři důvody, které mě k tomuto rozhodnutí vedly, vychází z toho, že jsem rodila už podruhé. Jako prvorodička bych motivaci jít hned po porodu domů nejspíš neměla.

Prvním a nejdůležitějším důvodem bylo to, že jsem nechtěla být tři dny mimo domov. Dája je přece jenom pořád malá a nikdy tak dlouho beze mě nebyla. Navíc tak dlouhé odloučení potom může komplikovat vztah staršího dítěte k právě narozenému sourozenci. Stesk po mámě prostě pro dítě není ideálním startem k tomu, že odteď bude doma mimino a máma na něj bude mít míň času.

Druhým důvodem bylo to, že už jsem si jednou pobyt v porodnici vyzkoušela. Byl to hodně předražený hotel s mizernou kuchyní a službami, bez kterých se člověk klidně obejde. Jako druhorodička už jsem nepotřebovala poradit s kojením a koupáním mimina, nehledě na to, že nemám pocit, že poprvé by mi pobyt v porodnici v tomhle směru nějak pomohl. Proto jsem se rozhodla radši investovat do vlastní porodní asistentky, než do ubytování na "nadstandardu."

Poslední důvod není ani tak důvodem, proč rodit ambulantně, jako spíš důvodem pro to, proč se nenechat od tohoto rozhodnutí odradit strašením typu: co když se něco stane tobě nebo dítěti. Tím důvodem je schopnost nést zodpovědnost za svoje rozhodnutí a důvěra ve vlastní úsudek. Pokud se cítíte v bezpečí pod lékařským dohledem a máte pocit, že v nemocnici se vám ani vašemu dítěti nemůže nic stát, je pro vás pobyt v porodnici ideálním řešením. Pokud si myslíte, že dokážete správně vyhodnotit, že vaše dítě není v pořádku (třeba na základě toho, že už jedno dítě máte) a adekvátně zasáhnout, není důvod setrvávat v porodnici déle, než po nezbytně dlouhou dobu.

Co je potřeba mít k ambulantnímu porodu

Pokud chcete jít po porodu domů, je dobré to napsat do porodního plánu a informovat o tom asistentky a lékaře na porodnickém oddělení. Některé rodičky na základě vlastní špatné zkušenosti nedoporučují říkat před porodem, že chtějí rodit ambulantně, protože personál porodnice k vám pak může přistupovat jako k "nespolupracující." Já jsem v porodním plánu uvedla, že bych ráda šla po porodu domů, pokud to bude zdravotní stav mě a mého dítěte dovolovat. Navíc jsem věděla, že vyškovská porodnice je ambulantním porodům nakloněná, takže jsem nečekala, že by mi v dřívějším odchodu někdo bránil.

To, že je personál porodnice nakloněný ambulantním porodům ale není pravidlem. Slyšela jsem o případech, kdy se lékaři oháněli zákony a vyhláškami, na základě kterých nechtěli dítě propustit spolu s matkou, nechtěli matce vydat lékařské zprávy případně jí i vyhrožovali tím, že zavolají policii nebo OSPOD. Tohle jsou ale extrémní případy, v brněnských porodnicích se většinou dá na odchodu domluvit, obzvlášť, pokud chcete odejít třeba až po 24 nebo 48 hodinách.

Před odchodem je nutné podepsat negativní reverz, ve kterém strvrzujete, že jste si vědomi rizik spojených s předčasným odchodem z porodnice. Ve většině porodnic také požadují písemné potvrzení od pediatra, že vaše dítě převezme do péče poté, co opustíte porodnici. Ve Vyškově jim stačilo jenom jméno a telefon na pediatra a moje čestné prohlášení, že jsme domluvení, že nás do péče převezme.

Novorozenecká žloutenka

Nejčastějším argumentem lékařů proti dřívějšímu odchodu z porodnice je obtížné sledování novorozenecké žloutenky. Ta se v porodnici měří každý den speciálním přístrojem, který nemá pediatr běžně k dispozici. Novorozenecká žloutenka ale není život ohrožující onemocnění, které by se objevilo z ničeho nic. Je to fyziologický proces vylučování nadměrného množství bilirubinu z krve, který probíhá u všech novorozenců přibližně od třetího dne od narození. Nejvíc viditelná je na hlavičce, žlutá ale může být kůže na celém těle i oční bělmo. K vylučování bilirubinu dochází močí a vlivem slunečního záření, základním opatřením proti novorozenecké žloutence je tedy časté kojení a ukládání dítěte na slunce. Závažnější forma žloutenky se kromě zežloutnutí projevuje i tím, že je dítě hodně spavé, málo pije a čůrá a je apatické. Léčba potom probíhá v nemocnici, kde je dítě uloženo pod lampu s UV zářením.

Náš ambuporod

To, že si člověk naplánuje, že chce odejít po porodu domů ovšem automaticky neznamená, že to tak bude. Z vlastní zkušenosti vím, že po dlouhém a vyčerpávajícím porodu, po porodu s epidurálem nebo při velké ztrátě krve není novopečená matka často ani schopná vstát z porodního křesla, natož po svých odejít z porodnice. Můj druhý porod se naštěstí tomu prvnímu vůbec nepodobal, byla jsem po něm sice nevyspalá a bolavá, ale mohla jsem normálně fungovat a vlivem poporodních hormonů jsem nebyla ani nijak zvlášť unavená. Z porodního sálu jsem tentokrát odešla po svých za doprovodu Miry a své porodní asistentky, která nesla Dorotku. Na oddělení šestinedělí jsem zažila menší šok, protože pokoj, kam nás umístili, vypadal jako relikt z roku 1980. Stejně a možná ještě hůř vypadaly záchody. Starý primář s naslouchátkem a herdekbaba alias vrchní sestra celou atmosféru jenom dokreslovali. Oba byli neuvěřitelně protivní a během vizity nezapomněli několikrát zopakovat, že je v zájmu zdraví dítěte zůstat v porodnici 72 hodin. Potom nám vrazili papír s informacemi pro dřívější odchod z porodnice a dotazník k očkování proti tuberkulóze a odešli s tím, že propouštěcí zprávu nám dají za dvě až tři hodiny. Hned potom přišel s mojí propouštěcí zprávou mladý doktor z oddělení šestinedělí. Oproti osazenstvu novorozeneckého oddělení působil jako zjevení. Říkal, že je vše v pořádku a tudíž nám nic nebrání odejít a vůbec se tvářil, jako že pár hodin po porodu od nich odchází každá druhá rodička. Mira potom odjel do Manerova zkontrolovat Dáju a já jsem zůstala s Dorotkou sama. Protože bylo už po osmé hodině a byl slunečný den, brzo jsme v tom retro pokoji byly jako ve skleníku. Za hodinu přišla sestra s reverzy - jeden jsem měla podepsat já a druhý Mira. Když za půl hodiny přijel, pořád se ještě nic nedělo. Teprve ve čtvrt na jedenáct konečně dorazila vrchní sestra se štosem papírů a propouštěcí zprávou Dorotky. Poté, co jsem se jí asi desetkrát podepsala jsme konečně mohli jít domů.

Nepříjemným důsledkem našeho dřívějšího odchodu z porodnice bylo, že jsme si sami museli zajistit všechna vyšetření, která novorozenci v porodnici podstupují. Druhý den po porodu jsme šli poprvé k dětské doktorce. Ta malou akorát zvážila a poslala nás na vyšetření do znojemské nemocnice. Ne, že bych všechna tahle vyšetření považovala za nutná, ale trvala na nich a mě se s ní nechtělo dohadovat. Třetí den po porodu jsme proto s Dorotkou šli na novorozenecké oddělení, kde jí udělali vyšetření sluchu, vyšetření okysličení krve a screening vrozených metabolických vad (tzv. patičkový test). Po zkušenostech se sestrami na novorozeneckém oddělení ve Vyškově a Bohunicích jsem čekala, že to bude více či méně hororový zážitek. Naštěstí tam ale byli všichni moc milí, ochotně se nám věnovali a dokonce se vyptávali na detaily ohledně mého porodu. Za týden jsme šli do nemocnice podruhé, tentokrát na ultrazvuk kyčlí. Třetí a naposlední vyšetření proběhlo dva týdny po porodu, kdy Dorotku čekal ultrazvuk ledvin. Novorozeneckou žloutenku nakonec nikdo neřešil, Dorotka ji měla mírnou, stejně jako její sestřička.

Tohle ne zrovna příjemné obíhání doktorů ale bohatě vyvážila možnost být od prvního dne doma dohromady jako rodina. Hned první den k nám přijela babička, aby hlídala Dáju, takže jsem si první dny mohla dopřát i válení se v posteli s novorozencem. Když se k tomu ještě přičte pohodlí vlastní postele a možnost pořádně se najíst, je jasné, že ambulantní porod byl pro mě nejlepší možnou volbou.