Benjaminek *18. 12. 2016
I když pro mne byl rok 2016 extrémně náročný psychicky, mám pocit, že jsem druhé těhotenství zvládala daleko lépe než to první. Celý průběh byl, i přes fyzické vypětí s prvorozenou dcerou a dvoje stěhování, naprosto bezproblémový. Moc jsem se na porod těšila a po zkušenosti s medicínsky vedeným porodem v FN Bohunice v roce 2014, jsem se rozhodla najít soukromou PA a jít rodit ambulantně do Vyškova. S porodní asistentkou jsme si já i partner naprosto sedli a já jsem doufala v porod bez zásahů zvenčí.
Zlom nastal někdy 16.11., kdy mně přes den nebylo vůbec dobře a večer ze mě najednou odtekla čirá plodová voda. Neměla jsem kontrakce, ale v tu chvíli jsem ucítila malé lupnutí a odtok tekutiny. Jeli jsme do nemocnice, kde mě ubezpečili, že naštěstí plodový obal zůstal neporušen a vzhledem k nálezu zbytku plodové vody šlo zřejmě o malý průsak. Byla jsem ráda, jelikož jsem byla teprve na začátku 36. týdne a malý měl ještě chvíli čas. Byl mi doporučen klidový režim a vzhledem k tomu, že partnera čekalo v práci hektické období a cestování po zahraničí, donutila jsem se poprvé za těhotenství opravdu odpočívat. Další den jsem pochopila, že to ani jinak nepůjde. Nebylo mi vůbec dobře. Sotva jsem došla na toaletu,nebo si pohrála chvíli s malou a tak jsem byla hned slabá a dostavovaly se kontrakce do beder. Začalo měsíční období poslíčků, které často nerozehnala horká vana ani masáž, a trvaly i několik hodin. Dělala jsem si srandu, že už budu mít i brzy blány mezi prsty, kolik hodin jsem trávila ve vodě. S malou 24měsíční dcerou to o to bylo ještě náročnější, ale naštěstí hodně vypomohla rodina.
Od 37. týdne jsem slyšela v poradně, že už to může přijít kdykoliv. Už jsem byla trochu zoufalá, ubývaly mi síly a nebylo mi vůbec dobře. Moje těšení se na porod se měnilo ve strach, že už nebudu mít energii a už jsem prosila miminko, ať přijde na svět. Nakonec přišel zlom na konci 40. týdne, kdy mi poslední dva dny bylo zase dobře. Jako by se mi vrátila energie a já jsem cítila, že se porod blíží, a že tělo sbírá síly do cílové rovinky :-) V sobotu večer jsem si dala s dcerou vanu, kde mi už pobolívalo břicho. Přítel šel uspat malou a já jsem cítila, že se kontrakce trošku stupňují a cítím v nich určitý rytmus. Šla jsem si dát opět vanu, teď už s přítelem, kde mě pravidelně masíroval, a kontrakce sílily. V tu chvíli mi bylo moc příjemně a věděla jsem, že už to asi přichází. Poprosila jsem partnera, ať nachystá spaní pro svoji maminku, která by případně hlídala přes noc malou, a já jsem zatím v klidu prožívala kontrakce. Partner byl naprosto úžasný, zapálil svíčky po celé domácnosti, pustil mi relaxační hudbu k porodu a já jsem měla energii vnímat jen sama sebe. Kontrakce byly už delší dobu po 2 minutách a tak přítel volal PA. Ta v tu chvíli asistovala u porodu ve Vyškově a mohla by za námi přijet nejdříve za 3 hodinky. Takže jsme se dohodli, že se spíše sbalíme my a dojedeme do Vyškova. Asi za hodinku jsme zavolali babičku na hlídání a my odjeli. Už v autě kontrakce trošku natáhly svůj rytmus a já jsem si sama v sobě říkala, zda to náhodou neustává, a že jsme měli ještě zůstat doma, kde mi bylo tak moc dobře a kde jsem prohlásila větu, že příště už určitě rodím doma, protože mi tam je tak moc dobře.
Při příjmu v porodnici se nám naše PA bohužel nemohla věnovat, protože byla na boxu s klientkou a jejím čerstvě narozeným miminkem. Příjem nám dělala místní PA, která byla v půl druhé ráno poněkud neempatická a já jsem cítila, jak mi začínají všechny okolní vlivy vadit. Ostré světlo, přímé otázky, monitor… Kontrakce se natahovaly. Po vyšetření doktorkou byl nález takový, že jsem otevřená na 2 prsty, a že tam je stále ještě maličký zbytek čípku. A já se v tu chvíli sama v sobě nějak sekla. Pořád jsem se vnitřně motivovala, že to půjde, ale už jsem asi předem věděla, že to nebude hned :) Dohodli jsme se, že v klidu zůstanu s partnerem na boxu, protože porod se rozbíhá, odpočinu si a uvidíme co dál. Domů bychom jeli zase hodinu a nebyla jsem vůbec nadšená z toho, že bychom vysvětlovali náš návrat. Navíc bych řešila starost o malou, proto mi přišlo lepší zůstat. Dohodla jsem se s PA, že se na mě asi za dvě hodiny koukne a dohodneme se co a jak. Dala jsem si sprchu a cítila, že se kontrakce opět začínají dostavovat. Po vyšetření jsme zjistili, že jsem se zase více otevřela a dohodli jsme se, že zůstaneme i přes to, že mám naprosto minimální bolesti. Začalo svítat a kontrakce naprosto ustály. Po vyšetření lékařem v dopoledních hodinách jsem byla otevřená na 4 cm, ale bez kontrakcí. Ty se dostavily jen v naprosto intimním objetí s partnerem, když mě hladil a líbal a já jsem zase na chvíli “odletěla” jinam.
Během asi půl hodiny se situace ve Vyškově trochu vyhrotila, protože se provedlo asi 8 příjmů rodiček a porodnici docházela kapacita. Pan doktor tedy řekl, že buď budu souhlasit s přesunem na gynekologické oddělení, a nebo si nechám něčím pomoci. Další variantou byl samozřejmě revers, ale v 11 hodin v neděli dopoledne po neprospané noci a s tím, že jsem věděla sama v sobě, že stejně tentýž den porodím, jsem už nechtěla nikam jezdit (příště z toho domu ani neodjedu :D). Po konzultaci s PA byla “nejšetrnější” možností jedna injekce buscopanu s malou dávkou oxytocinu, který by mohl trošku pomoci. Tělo už potřebovalo jen “nakopnout”. Věděla jsem, že bych se nakopla i sama s mužem, ale bez nátlaku na čas, a tak jsem souhlasila. Injekci jsem dostala těsně před 12.00 a v tu dobu už jsem opět měla kontrakce asi po 5 minutách a radost, že vše nastupuje. Po aplikaci se ve sprše obratem kontrakce znásobily, praskla mi voda a já jsem věděla, že potřebujeme klid. PA byla naprosto skvělá a cítila to z nás úplně stejně. Měli jsme všude zapálené svíčky, v aromalampě levanduli, která mě moc uvolňovala a v silných kontrakcích jsem střídala polohy na všech čtyřech, ve sprše, zavěšená na laně a opřená o linku nebo vanu. Stále jsem se hýbala a cítila, že miminko potřebuje sestupovat dolů a já mu musím trochu pomoci. Společně jsme s partnerem tančili a stále se objímali. Poslední hodina byla opravdu velmi intenzivní a já už jsem cítila, jak mi dochází síly. Miminko sestupovalo dolů a nedařilo se mi už moc dobře chodit. Šla jsem si odpočinout do vany, kde jsem mezi hodně silnými kontrakcemi spala. Vždy jsem se vzbudila novou kontrakcí a jen jsem slyšela partnerova slova, jak jsem úžasná a jak jsem zase o krůček blíže. Cítila jsem tlak na konečník a chtěla jsem vylézt z vany ven. Poprosila jsem PA o vyšetření, chtěla jsem vědět, jak na tom jsem, a doufala jsem v motivaci, protože bolesti už pro mě byly skoro nesnesitelné, i když partner tvrdí, že jsem vypadala, že zvládnu ještě 2x více :D. Nález byl takový, že jsem otevřená na 8 cm. Jenže mně už se chtělo tlačit a sama v sobě jsem cítila, že už musím. Vstala jsem a přišly dvě opravdu velmi silné vlny, u kterých mě musel slyšet snad celý Vyškov. Na jednu vykoukla hlavička a u druhé kontrakce, kdy to asi nikdo nečekal, vyklouzlo celé miminko. To jsme společně s PA chytly obě do rukou. Začala jsem i s přítelem plakat, bylo to neuvěřitelné. Oba jsem tím trochu překvapila. Dodatečně jsme zavolali doktora a sestru z novorozeneckého, ale to už jsem ležela na zemi na žíněnce s malým v náručí a užívali jsme si i s partnerem tu neskutečnou euforii. Samotné bolesti tedy trvaly asi jen tři hodiny v závěru a maličký se narodil někdy kolem 15.00. Měla jsem trochu strach, jak to tělo zvládlo a jestli se mi neponičila hráz tlakem ve stoji. Nicméně tělo si tu polohu vybralo intuitivně a vědělo proč. Nejsem vůbec poraněná.
Malý se okamžitě při bondingu přisál, vážil se a měřil asi hodinu a půl po narození. Po dvou hodinách na boxu jsem šla do sprchy, sbalili jsme si věci a šli s PA na šestinedělí čekat na propuštění. Instrukce na novorozeneckém oddělení proběhly během půl hodinky, a i když jsem měla strach, že bude personál trošku nepříjemný kvůli tomu, že jdeme po ambulantním porodu domů, všichni byli moc milí. Další půl hodinku jsme čekali na propouštěcí zprávu z gynekologie, kde v neděli měli opravdu honičku. Sněhová vánice přivedla do porodnice daleko více žen, a tak se nedělní personál rozhodně nenudil :)
Hned po propuštění jsme vyrazili domů, vyzvednout si maličkou k babičce a ukázat čtyřhodinového vnoučka. Dcerka byla z miminka unešená a já jsem byla moc šťastná, že jsme se rozhodli odejít tentýž den. Doma partner uspal maličkou a poté jsme se jen pohledem kochali na to naše miminko, které se tak spokojeně kojilo a u toho pospinkávalo. Pondělní probuzení v posteli, do které pak přiběhla i malá dcerka, pro mě bylo naprosto neopakovatelné. Tentýž den pak přijela na kontrolu dětská lékařka, která též byla nakonec velmi milá, i přes počáteční rozladění z našeho rozhodnutí rodit ambulantně. Další den pak přijela specialistka na zpracování placenty a z placenty, kterou jsem si z nemocnice odvezla v lednici, mi udělala smoothie na doplnění energie a kapsle podle tradiční čínské medicíny. I když se mi za začátku smoothie spíše “eklovalo”, bylo naprosto nakopávající a chuťově skvělé. Cítila jsem, jak ho tělo potřebovalo. Večer si dal skleničku i můj partner. Rozhodnutí rodit ambulantně bych určitě zopakovala a při zkušenosti s opadnutím přirozeně vyplavujícího se oxytocinu v nemocnici vím, že třetí porod bude probíhat ještě trošku jinak :) Placentu všem moc doporučuji. Ten klid a energii, kterou v sobě cítím, se nedají s prvním porodem a mým psychickým stavem vůbec srovnat. I kondici mám mnohem lepší, děloha se začala zavinovat hned první noc u kojení a nejvíce mi vše vrací miminko. Je naprosto klidné a úžasné.
