Na můj porod druhého dítka měl velký vliv předchozí porod prvního, který po čtyřech dnech nepostupování dopadl císařským řezem. Z toho jsem si odnesla velkou ránu na duši, pooperační jizvu a stresové situace pro mě i dítko typu: půlroční dřina na rozkojení, její probrečené dny a noci, bolavé bříško, nespavost jinak než v absolutním klidu a pokaždé, co jsem si vybavila, že jsem ji několik dní neviděla, jsem i po dvou letech brečela atd. Věděla jsem, že takto to tentokrát dopadnout nesmí a dělala jsem vše pro to, abych tomu předešla.
Jako nejdůležitější bod porodu jsem si zvolila mít tentokrát svou soukromou porodní asistentku, která mě nenechá rodit čtyři dny a nakonec s výsledkem SC. Jizva po SC nesrostla dobře. Bylo otázkou, zda na její obnovu opravdu dobře zabrala homeopatika, jak mé lékařce předjímal ultrazvuk. U porodu jsem musela být raději sledována a vše se točilo kolem obav z jizvy. Nemohla jsem příliš přenášet. Na vyšetřeních poslední 3 týdny se už nález neměnil, vše vypadalo podobně, proto jsem začala intenzivně provozovat doporučované rady. Dlouhé procházky, námaha, zdolávání kopců, horké vany, červené víno, sex, přidala jsem i opakované odblokování svalů pánevního dna, akupunkturu, čínské byliny aj. Také jsem cvičila s aniballem tak, jako u prvního dítka. Nic se neměnilo, takže jsem se spíše stresovala hrozící vyvolávací tabletkou, či tím, že to dopadne podobně jako minule, a také se na to připravila. Do porodnice jsme brali vše související s dlouhým pobytem, včetně velké krabice se sterilizovanou odsávačkou :) PA by zajistila přisátí miminka včas a dohlédla by na bonding na novorozeneckém alespoň s manželem. Vše bylo dohodnuto. Plánovanou indukci jsem i na nelibost lékařů ještě o pár dní odložila. Malému to však stále nestačilo, tak jsem po poradě s mou skvělou porodní asistentkou a zvážením souvisejících rizik usoudila, že nakonec prcka opravdu vyvoláme a s velkým stresem a obavami jsem se s ní a manželem vydala do Bohunické porodnice.
Tabletka byla zavedena před 10. Hodinou. Mohla být pouze jedna (důvod opět jizva), kdyby se nic nedělo, zopakuje se o den později. Začaly však pěkné kontrakce, které nález posunuly, tak jsme se s PA dohodly na nálevu, který nález opět posunul. Překvapením u odtečené plodové vody bylo, že jí měl prcek málo, ale byla čirá. Následovaly zesilující se kontrakce. Nález se krásně posouval a o půl jedné jsem věděla, že dnes se to konečně povede tak, jak mi ráno vštípila má úžasná PA a jak jsem si přála. Nastalo však nemilé překvapení, při posouvání prcka začaly tak neuvěřitelné bolesti v okolí jizvy, že jsem myslela, že mě roztrhne. Pekelné bolesti. Epidural jsem po předchozí nemilé zkušenosti odmítla a prosila o místní znecitlivění, lékař však nedovolil, aby se poznalo, co se děje s jizvou. Měla jsem opravdu obavy, že praskne břicho, lékař však tvrdil, že vše krásně postupuje a ať to ještě zkusím chvíli vydržet, že by to byla škoda ukončit a jizvu hlídali. K mému údivu tyto šílené bolesti jizvy začaly opravdu polevovat, malý se kolem ní prodral, vše přestalo bolet jako mávnutím proutku. Ještě pár kontrakcí a věděla jsem, že je prcek dole (tento pocit jsem znala z cvičení s aniballem) a slyšela očekávané „můžeš tlačit“. S pomocí PA a manžela jsem si jen změnila polohu tak, jak mi bylo blízké z cvičení. Na 4 zatlačení byl malý v 14:30 venku. Překvapila mě pupeční šňůra omotaná na krku. Konečně vytoužené přisátí miminka. Dále bylo vše bez problémů, prvorozený sourozenec mu předpřipravil půdu, v prsou měl nachystáno, napil se a spokojeně usnul. Díky aniballu žádné šití ani drobné ranky nebyly, cítila jsem se skvěle, jen hrozně hladová, tak mě manžel při bondingu krmil rozinkami :) S manželem jsme si užívali miminko a pro nás nové a vzácné chvíle tentokrát s plným vědomím. Měla jsem skvělý pocit, že provedená rozhodnutí související s indukcí byla nakonec správná, vše jsme tentokrát zvládli a chtěla jsem jít po dvou hodinách plna energie domů. PA mi však doporučila ještě posečkat do rána, zda není opět kvůli jizvě nějaké vnitřní krvácení. Všem můj plán s odchodem oznámila.
Pak si ještě přijeli pro miminko, že jej na novorozeneckém okoupou a další související věci (vitamin K), tak jsem je překvapila, že jsem řekla prima, jdu také, sestřička mi tedy dítko nechala, že to musí nějak probrat a dohodnout. Přijeli si pro nás až za další 2 hodiny, na dětském nesli mou přítomnost dost nelibě, museli se ptát, zda mají podat vit. K v kapkách nebo injekčně, zda mohou omýt, atd., asi si připadali, že jim koukám pod ruce. Já z toho pak měla pocit, že asi něco skrývají, když jim dělá problém má přítomnost u dítěte při jejich rutinních pracích.
Noc v nemocnici pro mě i prcka byla nekonečná, nadstandardy byly plné a pokoj na šestinedělí sice moc hezký, ale na matraci se nedalo spát, vše mě tlačilo, do toho začala migréna a okolo se budily hladové děti. Nějak jsme to však přetrpěli, nic nám nebylo, tak jsme se ráno připomněli s odchodem. Paní doktorka z šestinedělí byla úžasná, připravila propouštěcí zprávu, nechala mě podepsat papír o předčasném propuštění a mile upozornila na to, co by se mohlo stát a co v této situaci dělat, avšak nevypadala, že by se nás něco z toho mělo týkat.
Na novorozeneckém to bylo trochu horší, jak mě všichni upozorňovali. Nechala jsem si ráno při vyšetření prcka sdělit, že je vše v pořádku, řekla tak to je skvělé, tak půjdeme domů a paní doktorka evidentně radost neměla. Zkoušela jsem přátelskou diskuzi o důvodech (kojím ještě první dítko, těším se domů atd.), sdílela však spíše obavy z toho, jak to teď budu dělat, když kojím ještě první a mám druhé, mléko má jiné (?!) složení apod., vyšetření, která by nám tam udělali, budeme muset absolvovat jinde a něco tam prcek může chytit, pupek nám neodstřihnou a bude odpadávat až 3 týdny atd., tak jsem příjem přílivové vlny negativní energie ukončila. Nic hrozného se však nedělo, jen tam nejsou pozitivně naladěni :) Doktorka chtěla lejstro od pediatra, které jsem měla na radu PA připraveno (i když vím, že není třeba). Z jeho zkoumání naznala, že se pediatr k ničemu neupisuje a že jí musím dát minimálně vědět, zda k nám ještě večer přijede. Snaha vystrašit. Odkývala jsem, hotovo, vyřízeno, k pediatrovi jsme se vydali samozřejmě dle naší dřívější domluvy. Při odchodu jsme dostali kartičky na odběr z paty, ještě rychle udělali alespoň vyšetření sluchu. Nezastávám se jich, je to u nás tak, jak to je, sice se na novorozeneckém netvářili, ale klacky pod nohy vyloženě neházeli, je to holt jejich práce, takže nakonec dobrý. Novorozenecké je v Brně asi všude podobné ostatním v ČR, leč Bohunický personál u porodu i na šestinedělí byl výborný a celkově jsem z porodu vedeným jako ambulantní nadšená :). Nám se daří, dítko prospívá, 10 dní od porodu povyrostlo, přibralo, jsme plni energie, radosti a tak by to mělo být. Já běhám od prvních chvil jakoby nic, jsem ráda za aniball i za akupunkturní a fyzioterapeutickou přípravu, po které šlo nakonec vše jako po másle. Už se těším na další akci, doufám, že tato nebyla poslední :)
Díky Elišce za šíření osvěty a myšlenku sdílení informačního toku prostřednictvím skupiny Ambulantní porod.
Žádné komentáře:
Okomentovat