čtvrtek 2. března 2017

Příběh Kristýny

Byl to můj druhý porod, na který jsem se připravovala ještě dřív, než jsem otěhotněla. První porod proběhl klasicky nemocničně se vší „parádou“, a tak jsme si se synem odnesli šrámy na duši a porodní trauma. Věděla jsem, že další miminko chceme, ale určitě ho chceme na světě přivítat jinak. I vydala jsem se na dlouhou cestu za poznáním přirozeného porodu a zpracováním traumatu. 

Při jedné z meditací - prenatální komunikaci - ke mně přišla jiná Dušička (vždy chodil můj první syn) a já ten den zjistila, že jsem těhotná. 

Těhotenství bylo krásné, bezproblémové a v krásném napojení na mé miminko. Celou dobu jsme spolu komunikovali. Bylo 19. 2. 2017 v 23.45 a mě probudily lehké vlny porodní bolesti. Krásně se daly prodýchat. Vlezla jsem si do vany, zapálila svíčku, povídala s miminkem a vyprávěla mu, že asi přišel náš čas, čas zrození. Manžel ležel vedle syna, který spinkal. V půl druhé jsme volali naší PA, že se něco děje a brzy vyrazíme. 
V půl třetí už jsme vyjížděli na hodinu dlouhou cestu do Neratovic. Měla jsem v uších sluchátka s meditační hudbou, kterou jsem poslouchala celé těhotenství a v sobě jsem cítila klid. Kontrakce se protáhly z 5 na 8 minut. Ve tři hodiny mi praskla voda. V půl čtvrté jsme byli na místě a v patře na nás čekala usměvavá porodní asistentka. Na řadu přišly monitory, při kterých jsem stála a houpala se v bocích. Nikdo na mne nemluvil, nesahal na mne. Bylo šero a ticho. Na příjmu byla mladá doktorka, která mne vyšetřila a sdělila, že jsem otevřená na 7-8 centimetrů. Nádhera :-) 
Přešli jsme na sál a spustila se jízda. Vlny se staly velmi rychlými a byly intenzivnější a já přidala na hlase. Měla jsem připravenou hudbu, vůni, ale nic z toho jsem nepoužila. 
Ponořila jsem se do sebe, k miminku, ale vlny mne velmi rychle ochromily. Přicházely jedna za druhou. Náš syn Michael se narodil ve 4.50 za tmy, ticha, za svitu hvězd a v naprostém soukromí, jen za účasti mého muže a mojí porodní asistentky. Narodil se ve stoje, kdy jsem si držela hlavičku miminka a čekala, než přijde další vlna a vyjde i tělíčko. Syn vplul do mé náruče za pomoci mé PA, kterou jsem požádala o pomoc, a rovnou jsem si jej přiložila na prsa, kde už zůstal. 
Pupečník jsme nechali dotepat. Během chvíle vyšla placenta. Míša vážil 4.160 g a já měla poranění, které bylo nezbytné šít. Nicméně se natržení nádherně zhojilo. Srdíčko si doktorka poslechla u mě na břiše, nikdo nás nerušil a my si tak mohli užívat nádherný 2,5hodinový bonding a konečně začali vybírat jméno. Tohle je ta pravá láska na první pohled! 

Vážení proběhlo při odchodu ze sálu. Vše, co jsem uvedla jako porodní přání, plně respektovali, byli nesmírně milí a vstřícní. Chtěla jsem jít původně domu hned, ale nebylo mi úplně dobře a poranění bylo větší. Takže syn přijel za námi a čas jsme trávili všichni spolu tam. 

Druhý den jsem oznámila, že chci jet domu, a pediatr přisvědčil, ze mě chápe, že mám doma chlapečka, a že s tím nemá problém, a připraví dokumentaci. 

A tak jsme si konečně mohli užívat toho nádherného štěstí všichni čtyři v našem rodinném hnízdě. Klaním se před moudrostí Duší, které si nás vybírají, a děkuji svým dvěma synům, že jsem se od nich mohla tolik naučit. Nikdo není větším učitelem, než naše děti. To je náš příběh krásného přirozeného porodu s brzkým odchodem domu.

Žádné komentáře:

Okomentovat