O tom, že chci rodit ambulantně, jsem při sepisování porodopisu pomlčela, říkala jsem si, že bude lepší, když počkám až po porodu, jak se budu cítit já, jak na tom bude malá a taky, aby si nemohli vymyslet nějaký život ohrožující stav miminka.
Porod proběhl, jak jsem si přála. Měla jsem s sebou muže a vlastní PA, takže jsme byli skoro celou dobu na sále jen my, občas přišla nemocniční PA. Z porodního přání respektovali vše, všechno se mnou konzultovali, i podání antibiotik kvůli streptokokovi. Proběhl dvouhodinový bonding, nechali dotepat pupečník a co mě velmi překvapilo, že se sami od sebe zeptali, zda chceme placentu. Nebyla jsem na to připravená, takže jsem ji odmítla, ale někoho by to určitě mohlo zajímat.
Po dvou hodinách od narození dcerky jsem si došla do sprchy, nechala malou zvážit (kanavit jí píchali na mém těle a měřit jsem ji nenechala) a začali jsme přemýšlet, komu a jak sdělíme, že jdeme domů.
Přišla PA, že mě převezou na šestinedělí, tak jsem jí řekla, že bych ráda domů, že jim nebudu špinit postel. Trochu se divila, ale mile řekla, že sežene někoho z dětského. Přišla dětská sestra a první, na co se ptala, bylo, jestli máme nějaké potvrzení od pediatra. Na to jsem byla připravená a měla jsem ho písemně. Zajásala, že prý to bude o dost jednodušší, a že zavolá doktora. Rovnou mi nechala papíry na reverz, abych je zatím vyplnila.
Po chvíli se rozrazily dveře a bez zaklepání, bez pozdravu a bez představení vlítnul dovnitř doktor a začal na mě řvát, jak si to představuju, že chci jít domů, a proč jsem teda rodila v Jablonci. S úsměvem jsem mu odpověděla, že proto, že je to porodnice s přátelským prostředím. To ho trochu vykolejilo, nicméně pořád řval, že na ambulantní porod není právní úprava, že on je za dítě zodpovědný a kdesi cosi. Klidným hlasem a s úsměvem jsem mu říkala, že jsem právník, takže mi nemusí vykládat o právní úpravě, a že tím, že jsem podepsala reverz, přece nemocnici zprošťuju odpovědnosti a přebírám ji na sebe. Pořád remcal, nicméně nedala jsem se. Pak mu došlo, že malou ještě ani nevyšetřil, tak ji teda prohlédl, shledal ji naprosto zdravou a bez komplikací a že teda, ať si jdeme. Hurá, čekala jsem ještě na někoho z gyndy, ale začali jsme se pomalu balit.
Po chvíli se opět rozrazily dveře a doktor začal křičet, že ale malá ještě nemočila a že nás nepustí, dokud se nevyčůrá. Na to jsem mu řekla, že ale může poprvé čůrat až během 48 hodin, takže jdeme domů. Tak prý nás do tý doby nepustí. Namítla jsem, že je to omezování osobní svobody a držet nás tam nesmí. Tak prý nám nevystaví papíry. Odpověděla jsem, že je nepotřebuju a přijede si pro ně druhý den manžel. Doktor brunátněl, lapal po dechu, ale já jsem mu pořád s úsměvem opakovala, že jdeme domů (moje PA mi pak říkala, že jsem se proti němu postavila jako lvice a to ho totálně naštvalo-D). Nakonec prásknul dveřmi a sestra se omlouvala a říkala, ať si pro ty papíry pak teda přijedeme. Ještě říkala, že jsme měli namočit plínu a říct, že malá čůrala, to jsem ale udělat nechtěla.
Nachystali jsme malou do autosedačky, a že jdeme a najednou přišla sestra, dala nám papíry, popřála hodně štěstí a my s úsměvem a spokojeni odjeli čtyři hodiny po porodu domů. (moje propuštění popisovat nebudu, to proběhlo během půl minuty naprosto bez problémů).
Kdo dočetl až sem, má můj obdiv, ale zkrátit to neumím. Ve zkratce - ambu porod v Jablonci je bez problémů, pokud máte potvrzení od pediatra a pokud si prostě stojíte za svým. Mě ten zážitek vlastně ohromně posílil a vůbec nevyčerpal.
