Příběh Inny

V pondělí 21. 8. jsem v Neratovicích ambulantně porodila, odcházela jsem cca 3 hodiny po porodu. Z mých obav se musím říct nic nepotvrdilo, během porodu jsem byla pouze se svojí porodní asistentkou, která věděla, že chceme hned odejít. Po narození miminka nás vůbec nikdo nerušil, měli jsme opravdu pěkný bonding. Mezitím PA jen oznámila na dětském, že budeme odcházet. Na gynekologii i pediatrii jsme byli pouze poučení, nikdo nám nehrozil smrti dítěte, pediatr zkontroloval dítě, dal podepsat revers a hezky se rozloučil. Nabídli, že se u nich můžeme koupit sadu pro testování na metabolické poruchy. Podepsali jsme papíry a trada domu. Všechno bylo opravdu maximálně v klidu a pohodě a musím říct, že i moje poporodní zotavování je daleko rychlejší, než po předchozích porodech; i kojení jde daleko líp. 

Moc děkuji za tuto skupinku, kde jsem se dozvěděla vždycky, co jsem potřebovala.

Příběh Hanky

Do porodnice jsme přijeli okolo 23.30. Na sále nám nechali přítmí, teplo, ticho, klid. Ve 2 hodiny ráno se dcera narodila, placenta o hodinu později. Nechal mě rodit v poloze v kleče – na porodní stoličce, věděla jsem, že tak chci rodit ( – aniball). Sice zkoušeli, jestli přeci jen nechci rodit na zádech, ale tady se mě zastal manžel. 

V půl páté přišla PA s tím, že se jdeme přesunout na pokoj. Řekla jsem jí, že na pokoj se ani ubytovávat nebudu, protože jdeme domů. „No tak já dojdu pro paní doktorku.“

Za GYNPOR celkem v pohodě – doktorka sice zkoušela, že asi nestihnou vystavit papíry a bez nich mě nemůžou pustit, ale asi viděla můj výraz a dál už to neřešila a papíry vystavila. PA se mě zeptala, jestli nechci počkat do ranní vizity, ale na mojí odpověď „NE“ už dala taky pokoj. 

Za neonatologické oddělení tedy horší. Přišla sestra, že pan doktor dolů ani nepřijde, že nás PROSTĚ nepustí. To jsem se hlasitě zasmála a řekla, že my ten reverz nechceme podepisovat kvůli sobě, ale kvůli nim, a že pan doktor není bachař, aby nás tam držel a že PROSTĚ odcházíme. 

Mezitím jsem si dala sprchu a oblékla se do civilu a připravila civil i pro malou. Manžel fofrem zaběhl pro autosedačku. 

Za pár minut tedy došel (arogantní) doktor, neodpověděl nám ani na ‚Dobrý den‘ – dítě vyšetřil, vypsal papíry, my je podepsali, popakovali svých pár švestek, čapli dítko a jeli domů. 

V 6 ráno jsme již byli doma, společně v posteli a sžívali se s naší novou, rodičovskou, rolí :-)

Porodní plán sice nebyl dodržen na 100 %, ale to mohu vyčítat jen sama sobě, že jsem si na něm nedokázala dostatečně trvat a bojovat za něj. Příště budu moudřejší a nebo domporod :-)

Příběh Kristýny

Byl to můj druhý porod, na který jsem se připravovala ještě dřív, než jsem otěhotněla. První porod proběhl klasicky nemocničně se vší „parádou“, a tak jsme si se synem odnesli šrámy na duši a porodní trauma. Věděla jsem, že další miminko chceme, ale určitě ho chceme na světě přivítat jinak. I vydala jsem se na dlouhou cestu za poznáním přirozeného porodu a zpracováním traumatu. 

Při jedné z meditací - prenatální komunikaci - ke mně přišla jiná Dušička (vždy chodil můj první syn) a já ten den zjistila, že jsem těhotná. 

Těhotenství bylo krásné, bezproblémové a v krásném napojení na mé miminko. Celou dobu jsme spolu komunikovali. Bylo 19. 2. 2017 v 23.45 a mě probudily lehké vlny porodní bolesti. Krásně se daly prodýchat. Vlezla jsem si do vany, zapálila svíčku, povídala s miminkem a vyprávěla mu, že asi přišel náš čas, čas zrození. Manžel ležel vedle syna, který spinkal. V půl druhé jsme volali naší PA, že se něco děje a brzy vyrazíme. 

V půl třetí už jsme vyjížděli na hodinu dlouhou cestu do Neratovic. Měla jsem v uších sluchátka s meditační hudbou, kterou jsem poslouchala celé těhotenství a v sobě jsem cítila klid. Kontrakce se protáhly z 5 na 8 minut. Ve tři hodiny mi praskla voda. V půl čtvrté jsme byli na místě a v patře na nás čekala usměvavá porodní asistentka. Na řadu přišly monitory, při kterých jsem stála a houpala se v bocích. Nikdo na mne nemluvil, nesahal na mne. Bylo šero a ticho. Na příjmu byla mladá doktorka, která mne vyšetřila a sdělila, že jsem otevřená na 7-8 centimetrů. Nádhera :-) 

Přešli jsme na sál a spustila se jízda. Vlny se staly velmi rychlými a byly intenzivnější a já přidala na hlase. Měla jsem připravenou hudbu, vůni, ale nic z toho jsem nepoužila. 

Ponořila jsem se do sebe, k miminku, ale vlny mne velmi rychle ochromily. Přicházely jedna za druhou. Náš syn Michael se narodil ve 4.50 za tmy, ticha, za svitu hvězd a v naprostém soukromí, jen za účasti mého muže a mojí porodní asistentky. Narodil se ve stoje, kdy jsem si držela hlavičku miminka a čekala, než přijde další vlna a vyjde i tělíčko. Syn vplul do mé náruče za pomoci mé PA, kterou jsem požádala o pomoc, a rovnou jsem si jej přiložila na prsa, kde už zůstal. 

Pupečník jsme nechali dotepat. Během chvíle vyšla placenta. Míša vážil 4.160 g a já měla poranění, které bylo nezbytné šít. Nicméně se natržení nádherně zhojilo. Srdíčko si doktorka poslechla u mě na břiše, nikdo nás nerušil a my si tak mohli užívat nádherný 2,5hodinový bonding a konečně začali vybírat jméno. Tohle je ta pravá láska na první pohled! 

Vážení proběhlo při odchodu ze sálu. Vše, co jsem uvedla jako porodní přání, plně respektovali, byli nesmírně milí a vstřícní. Chtěla jsem jít původně domu hned, ale nebylo mi úplně dobře a poranění bylo větší. Takže syn přijel za námi a čas jsme trávili všichni spolu tam. 

Druhý den jsem oznámila, že chci jet domu, a pediatr přisvědčil, ze mě chápe, že mám doma chlapečka, a že s tím nemá problém, a připraví dokumentaci. 

A tak jsme si konečně mohli užívat toho nádherného štěstí všichni čtyři v našem rodinném hnízdě. Klaním se před moudrostí Duší, které si nás vybírají, a děkuji svým dvěma synům, že jsem se od nich mohla tolik naučit. Nikdo není větším učitelem, než naše děti. To je náš příběh krásného přirozeného porodu s brzkým odchodem domu.

Příběh Terezy

Sdílím svou zkušenost s porodem v Neratovicích. Byl to můj druhý porod. (Odchod popsán ke konci :) )

Byla jsem domluvená s jejich PA a měla jsem zaplacený nadstandard. V Neratovicích v poradně jsem byla jen jednou, nedělali mi ani vnitřní vyšetření ani monitor, jen odběr na streptokoka. Do porodu jsem měla poradny s PA, chodila za mnou domů.

Ve středu večer jsem měla tři hodiny poslíčky, pak přestali. Ve čtvrtek ve čtyři ráno mi praskla voda, v půl páté začaly kontrakce, v pět jsem volala PA, domluvily jsme se, že se sejdeme v porodnici. V šest jsem odjížděla sanitkou a v půl sedmé jsem byla v porodnici.

První dojem - všichni se usmívali a zdravili. Doktorka byla milá, vyšetřila mě, a pak už jsem byla jen s PA. Natočila mi monitor a mezitím mi dala atb (se kterými jsem souhlasila). Potom jsem šla do vany. Po nějaké době jsem začala spíš potřebovat pohyb, takže jsem se začala procházet. Pořád jsem měla nucení na velkou, ale nešlo to, takže mi PA udělala klistýr, který dost pomohl uvolnění i zrychlení kontrakcí. Zůstala jsem už na porodním sále, kde jsem chodila tam a zpět. PA tam přesunula i muže a nechávala mi prostor. Kolem půl deváté už kontrakce dost bolely, PA mi na břicho dala teplé pecky, které pomohly. Po nějaké době mě vyšetřila, byla jsem otevřená na 4 cm, ale porodu nic nebránilo, vše bylo volné.

V devět už byly kontrakce dost silné, bolely, ale neměla jsem potřebu tlačit. Po vyšetření mi manžel pomáhal na nohy a už jsem na něm zůstala "viset". To mi hodně pomohlo, nemusela jsem se soustředit na stání.

Asi v půl desáté jsem potřebovala čůrat. Ale nějak mi nešlo sedět. PA mě přesvědčila to jednu kontrakci zkusit. V tu chvíli jsem začala mít potřebu tlačit. PA mi pomáhala olejíčkem a teplou žínkou, ale hráz se bohužel moc nehla.

Asi za pět deset jsem se přesunula do kleku, hlavička už byla skoro venku, ale hráz byla tuhá, nepomáhaly ani masáže ani teplo a já už přestávala moct.

Nakonec mi PA s manželem pomohli na křeslo a PA mi udělala malý nástřih do středu (skoro nebolí, sedí se bez problémů), za který jsem byla ráda, a na další kontrakci v 10:14 byla malá venku.

Počkaly jsme na dotepání pupečníku, porod placenty byl taky přirozený. Malou jsem dostala hned na hruď, hned po zašití (opět velmi milá paní doktorka, vysvětlila, co mě čeká např. co se umrtvení týče) se malá krásně přisála a na sále jsme zůstali ty dvě hodiny.

PA mi doporučila zůstat v porodnici 24 hodin. Jednak kvůli streptokokovi – atb jsem dostala 3 hodiny před porodem, aby bylo miminko chráněné, je třeba, aby to byly 4 hodiny. Druhý důvod byl pediatr – říkala, že ten, který má službu je proti ambulantním porodům a že mi to za tu hádku a nervy nestojí. Když půjdu ráno, bude to bez problémů.

S její pomocí jsem došla do sprchy, osprchovala jsem se, pak hned na sále za pomoci muže zvážila a změřila malou, s mým souhlasem vykapala oči a nakapal vit. K. Pak jsme s malou šli za pediatrem a potom na pokoj. Dennímu pobytu jsem se nijak nebránila, vlastně jsem vzhledem k tomu streptokokovi i byla ráda. A taky jsem byla hodně unavená.

Odpoledne přijeli sourozenci s naším starším synem a muž s nimi pak jel domů. V nemocnici byli i nadále všichni milí, pozorní. V noci jsem měla malou u sebe v posteli. Sestra, která jí přišla změřit teplotu a poslechnout srdce (kvůli streptokokovi to dělala každé tři hodiny) se nahýbala přes mě tak, aby mě ani malou nevzbudila. Takový přístup z Bulovky neznám (tam teda bylo i zakázané vzít si dítě do postele).

ODCHOD: Ráno po vizitě, kde jsem se dozvěděla, že jsme obě v pořádku, jsem sestře řekla, že bych chtěla jít domů. Sestra mě poprosila, ať počkám do konce vizit a promluvím si s panem doktorem. Byl to ten samý pediatr jako den předtím. Zeptal se mě na důvod, pak mi řekl, že děti mají být v porodnici 72 hodin. Pak zmínil rizika – streptokok, žloutenka, dehydratace kdyby nešlo kojení atd. Řekla jsem, že si toho jsem vědoma a že nás přijde domů navštívit PA. PA prý není lékař, rizika jsou. Znovu jsem zopakovala, že si toho jsem vědoma, ale že chci jít domů a prosím ho o sepsání zprávy. Na to mi řekl, že to nepůjde tak rychle, mám se prý posadit a probereme to spolu. Očekávala jsem strašení. Ale nic takového. Pan doktor se mnou bod po bodu probral možná rizika, jak se projevují, na co si dát pozor a co v případě komplikací dělat. Vysvětlil mi, co u miminka sledovat, kdy případně vyhledat pomoc. Vysvětlil žloutenku, kdy je třeba jednat, jak se projevuje atd. Naprosto věcně, v klidu, bez strašení. Reverz sepisoval přede mnou, pak jsem ho podepsala, dostala jsem i povídání, kde bylo vše sepsáno podrobněji. Sestřička začala chystat papíry. Za asi dvě hodiny jsem všechny papíry měla, na gynekologii to oznámila sestřička, takže tam jsem ani nemusela jít. No a po obědě už jsme byli doma :).

V sobotu i v neděli mě navštívila PA, zkontrolovala mě i miminko, zodpověděla otázky, které mezitím vyvstaly a celé to bylo velmi příjemné.

V pondělí jsem byla s malou u pediatry a s PA jsem domluvená na schůzce za týden.

Za sebe tedy můžu Neratovice rozhodně doporučit. Kdybych v porodnice musela zůstat, myslím, že by to tady bylo i příjemné. Personál je milý, usměvavý, ochotný a všímavý. Prostředí je taky fajn. :)