pátek 29. září 2017

Příběh Michaely


Ráda bych se s vámi podělila o svůj porodní příběh, který se odehrál 26. září v pražské porodnici v Podolí. 

Do porodnice jsem přijela cca den a půl po odtoku plodové vody. Už jsem se neodvažovala čekat déle. Nevypadalo to, že by se porod nějak sám rozjížděl, jela jsem tedy do porodnice bez kontrakcí a s plným vědomím toho, že porod bude indukovaný. 

Nejdříve vyvolávací tabletou, která mi sice nastartovala kontrakce, ty ale po pár hodinách začaly slábnout. Než jsem se konečně dostala na porodní box, byla jsem prakticky opět bez kontrakcí. PA nasadila oxytocin a pak už se to naštěstí rozběhlo. Měla jsem natrénováno s aniballem, tak jsem příchozí doktorce řekla, ať mě jako prvorodičku preventivně nestříhá. S balonkem nacvičeno 33 cm, malý měl hlavičku 34 cm, takže se rodil fakt krásně. Byla jsem úplně bez poranění. Když jsem se po dvou hodinách zvedla a šla se osprchovat, připadala jsem si, jako bych ani nerodila. Nic mě nebolelo, nepálilo… prostě paráda. 

Poté, co jsme s partnerem oznámili, že odcházíme, nás nikdo nezadržoval, nezastrašoval ani nevyhrožoval. Chtěli pouze vědět, zda si jsme odchodem opravdu jistí, aby nám mohli připravit propouštěcí papíry. Mezitím, co jsme se chystali k odchodu, nás přišla pediatrička poučit o možných rizicích a podala informace, která vyšetření si musíme s miminkem oběhat. 

Zajímalo je jméno registrujícího pediatra, které také zapsali do negativního reverzu. S přístupem personálu porodnice Podolí jsem byla maximálně spokojená. Nikdo se na nás nekoukal jako na rebely, naopak - proběhly pouze úsměvy, gratulace, přání, ať se nám daří a i po podepsání reverzu mi nabízeli občerstvení. 

Sice můj porod neproběhl kompletně dle mých představ, ale nezlobím se, protože vím, že bez podané medikace by neproběhl snad vůbec. 

Děkuji všem tady ze skupiny za vaše příběhy, informace a postřehy, díky kterým jsem měla možnost se připravit na svůj vlastní ambulantní porod a porodnici opouštěla jako šťastná a silná žena. 

Syn Nikolas - 26. 9. 2017, 2.940 g, 49 cm :-)

středa 27. září 2017

Příběh Markéty

Podělím se s vámi o zkušenost s ambu porodem v Liberecké nemocnici.
V sobotu v 1:52 v noci se nám tam narodila dcera Viktorka. Přiznám se, že se mi nechce moc sdílet celý zážitek z porodu. Vedla ho velmi nepříjemná porodní asistentka, která mi nevyhověla naprosto v ničem. Porod byl překotný, přesto se ho snažila urychlit, co to šlo. Od odtoku plodové vody, tlačení, poloha vleže, žádné dotepání pupečníku, tahání za placentu atd. Každý úkon doplňovala nepříjemnými komentáři a v jednom kuse mne schazovala. No je to za mnou, dcerka zdravá, nechci se k tomu víc vracet. 
S propuštěním nedělali nejmenší problém. Asi hodinu po porodu, když se dozvědeli, že chci AP, nabízeli vystavení papírů a na malou se přišla podívat dětská doktorka. Opět nabídla papíry a poučila me o rizicích. V podstatě mi tak byl umožněn odchod do jedné hodiny po porodu a na to jsem se opravdu necítila. Domluvila jsem se, že s malou zůstaneme do dopolední vizity a odejdeme potom.
Dostaly jsme spolu pokoj, kam za námi chodila moc hodná sestřička, která mi i ve čtyři ráno obstarala snídani :) Během dopoledne prohlédli mne i malou. Cca po 12. hodině přišel primář dětského na vizitu, malou zkontroloval, opět mne poučil o rizicích, vše poddal mile, profesionalně. Do 20 minut byly vyřízeny papíry a my oficiálně propuštěny.
Abych to shrnula. Až na jednu čarodějnici, která ale pro mne byla zásadní a zkazila mi porod, bylo vše v pohodě. Na ostatní personál si stěžovat nemůžu, spíš jim patří mé poděkování.