pátek 11. srpna 2017

Příběh Hanky

Do porodnice jsme přijeli okolo 23.30. Na sále nám nechali přítmí, teplo, ticho, klid. Ve 2 hodiny ráno se dcera narodila, placenta o hodinu později. Nechal mě rodit v poloze v kleče – na porodní stoličce, věděla jsem, že tak chci rodit ( – aniball). Sice zkoušeli, jestli přeci jen nechci rodit na zádech, ale tady se mě zastal manžel. 
V půl páté přišla PA s tím, že se jdeme přesunout na pokoj. Řekla jsem jí, že na pokoj se ani ubytovávat nebudu, protože jdeme domů. „No tak já dojdu pro paní doktorku.“
Za GYNPOR celkem v pohodě – doktorka sice zkoušela, že asi nestihnou vystavit papíry a bez nich mě nemůžou pustit, ale asi viděla můj výraz a dál už to neřešila a papíry vystavila. PA se mě zeptala, jestli nechci počkat do ranní vizity, ale na mojí odpověď „NE“ už dala taky pokoj. 
Za neonatologické oddělení tedy horší. Přišla sestra, že pan doktor dolů ani nepřijde, že nás PROSTĚ nepustí. To jsem se hlasitě zasmála a řekla, že my ten reverz nechceme podepisovat kvůli sobě, ale kvůli nim, a že pan doktor není bachař, aby nás tam držel a že PROSTĚ odcházíme. 
Mezitím jsem si dala sprchu a oblékla se do civilu a připravila civil i pro malou. Manžel fofrem zaběhl pro autosedačku. 
Za pár minut tedy došel (arogantní) doktor, neodpověděl nám ani na ‚Dobrý den‘ – dítě vyšetřil, vypsal papíry, my je podepsali, popakovali svých pár švestek, čapli dítko a jeli domů. 
V 6 ráno jsme již byli doma, společně v posteli a sžívali se s naší novou, rodičovskou, rolí :-)
Porodní plán sice nebyl dodržen na 100 %, ale to mohu vyčítat jen sama sobě, že jsem si na něm nedokázala dostatečně trvat a bojovat za něj. Příště budu moudřejší a nebo domporod :-)

Žádné komentáře:

Okomentovat