U druhého porodu jsem věděla, že jsem byla spokojená v ústecké porodnici, takže výběr porodnice byl jasný. A zbytek? Začala jsem hledat varianty, jak by mohl být porod přirozenější, jemnější. Absolvovali jsme s mužem kurz Jemného zrození – hypnoporod a tam to vše začalo. První zmínka o ambulantním porodu! Pro mě fantastická představa. Rodit doma bych chtěla, ale v rodině ani okolí žádná podpora, takže pro mě byl ambulantní porod ideální varianta. Naplánovala jsem si to asi takhle: až začnu mít bolesti, budu v klídku doma, střídat vanu, míč, poslouchat meditace z hypnoporodu a až budou kontrakce silné a časté, zajedu do porodnice, tam porodíme v klidu a pohodě naší druhou dcerku, a za dvě hodinky se vrátíme domu. Tak, plán by byl. A teď realita :)
Ve středu na pravidelné prohlídce v poradně se paní doktorce vůbec nelíbil monitor a také to, že poslední dva dny cítím velmi málo pohybů, takže jsem musela jet do nemocnice na kontrolu, zda je malá v pořádku. Monitor špatný, takže jsem musela chodit po místnosti, dělat dřepy a pak teprve miminko trochu spolupracovalo. Následovalo víc než 2hodinové čekání na lékaře. Mezitím jsem se na chodbě stihla tak vystresovat všemi různými scénáři od okamžité sekce až po no, vždyť víte, každou napadá jen to nejhorší. Naštěstí průtoky pupečníkem a UTZ byly v pořádku a já mohla jít domu a sledovat pohyby. V tu chvíli jsem byla smířená s čímkoliv jen ne s ambulantním porodem.
V sobotu ráno po probuzení jsem zjistila, že mi odchází zátka, ale dost jsem k tomu krvácela, malá stále stávkovala s pohyby, takže nemocnice po druhé. Tentokrát si mě tam nechali a moje představa o klidném porodu byla fuč. Ale co, raději ať je vše v pořádku, než si trvat na svém a riskovat. Celý den jsem jen ležela a spala a najednou jsem zjistila, že ta občasná bolest a tvrdnutí bříška se stupňuje a stává se víceméně pravidelnější. Několikrát mi dělali monitor a kontrakce se skutečně objevovaly. Zhruba každé 4-5 minut, ale celkem slabé a krátké. Asi ve 2 hodiny ráno po několikáté sprše už byly opravdu pravidelné, tak jsem zašla za sestřičkou, že mám tedy bolesti. Bože, jak může někdo tak nepříjemný pracovat v porodnici, to nechápu. Dost neochotně zavolala lékaře, ten mě vyšetřil, oznámil mi, že jsem otevřená na 2 prsty, a že mě tedy přeloží na porodní sál. Koukala jsem na něj jako na blázna, protože jsem si byla celkem jistá, že porod je opravdu daleko. No nic, lékař zavelel, tak zabalit a jít. Když jsem přišla na sál, první otázka velmi milé PA byla „A prosím Vás, proč jste tady s takovým nálezem?“ Jo, to kdybych věděla. Domluvili jsme se, že mě dá na box až dozadu, kde je klid a já se zkusím prospat, protože kontrakce byly opravdu velmi mírné. Celou noc jsem přemýšlela nad tím, jak moc chci být doma, zalézt si do vany a naladit se na svůj klid. Měla jsem opravdu velké štěstí na personál, protože na sále všichni chápali, že tam prostě být nemám. Ráno mě paní doktorka s úsměvem propustila a domluvili jsme se, že buď se celý porod doma v klidu rozjede, nebo se to opravdu uklidní a rodit můžu klidně za pár týdnů. Ten den jsem byla 38+5.
Byla jsem neskutečně šťastná, že můžu domu! Tak jsem si zase zabalila věci ze sálu, zasmála jsem se s asistentkami, že moc žen od nich neodchází takhle a vyrazila směrem k autu. No, zkoušela jste některá řídit při kontrakcích? Zábava :) Ale domu jsem dojela v pořádku, muž tomu moc nevěřil, že mě pustili dobrovolně. Ale co, byla jsem doma.
Starší dcerka už byla od večera u rodičů, takže doma byl klid a mohla jsem se soustředit na sebe. Hned jsem si zalezla do té vysněné vany a bylo mi skvěle. Pak jsem střídavě polehávala, usínala a chodila do vany a měla jsem radost, že kontrakce opět přicházejí pravidelně, silněji a delší. Spala jsem mezi kontrakcemi v posteli a najednou jsem uslyšela velmi hlasité křupnutí a vzápětí se rozlilo teplo na posteli. Praskla mi voda. Ale nejspíš jen nějaká část, protože zbytek vody mi praskl až při samotném porodu tak, jak jsem si přála, aby netlačila na porodní cesty hlavička, ale voda. Do té doby, jsem si nějak neuvědomovala, že dneska opravdu rodím!
Ten den měla přijet moje maminka, která si u nás doma měla předat s partnerovými rodiči naší starší dceru. Samozřejmě, že všichni přišli asi 15 min po prasknutí vody, když jsem byla ve sprše a najednou mi začaly kontrakce po 2 minutách. Takže já si tam chtěla v klidu dodýchávat a nořit se do svého světa a místo toho pobíhala po bytě ječící pětiletá, která měla v patách stejně ječícího dědečka, moje maminka se stále ptala, jestli už bychom neměli jet a moje drahá tchýňuška se ptala, jestli mi je dobře J Blázinec! Naštěstí! Nebýt tam takový kravál, zůstala bych ještě doma..
Vydali jsme se tedy na cestu, za kterou jsem fakt nenáviděla úplně všechny, protože každá nerovnost je při kontrakci opravdu nesnesitelná! Asi za 10 minut jsme byli v porodnici. S úsměvem mě přivítaly ty samé PA a lékařka, které mě ráno propouštěly a že mě tedy vyšetří. Paní doktorka na mě sáhla, já byla naprosto na nervy, že jestli nebudu otevřená, tak si nechám dát snad epidurál! Místo epidurálu přišla vysněná věta! Maminko, vy rodíte. Zvládnete přejít na sál, ať nerodíte na příjmu? Bylo to pár metrů, takže jsem přešla, a ve chvíli, kdy jsem si měla lehnout na poslech ozev, už jsem potřebovala tlačit. Muž se sotva stihl převléct a já už tlačila, když dorazil za námi. Krásně si pamatuju, že vešla do místnosti asistentka, která netušila, že rodím, a ve dveřích se mě ptala, jestli chci ambulantní porod. To jsem se začala smát, že teď opravdu nevím, ať se mě zeptá za chvíli. Dorazili jsme do porodnice chvíli po 14 hodině a ve 14:38 byla Sofinka na světě.
Asi 10 minut po porodu našla sestřička všechny naše papíry v tašce a mezi nimi i porodní plán, tak jsme se tomu všichni zasmáli, že je fajn, že ho máme :)
Po porodu se mě znovu ptali, zda tedy mají začít připravovat papíry a vzhledem k tomu, že mi bylo dobře, neměla jsem žádná poranění, Sofinka byla také v pořádku a celkově jsem se cítila na to jít domu, tak jsem řekla, že ano. Jediný, kdo se trochu „netvářil“ byla dětská sestřička, které se ani nelíbilo podání vitamínu K do pusinky, ale neřekla nic. Jen nám doporučila hodně sledovat malou, protože se dost nalokala plodové vody a celou dobu ublinkávala.
V 17 hod nám předali všechny papíry a jeli jsme domu. Návrat byl naprosto úžasný, protože všichni rodiče zůstali u nás doma se starší sestřičkou. Takže se s námi chvíli před 14 hodinou rozloučili a za tři hodinky se už vítali s novým členem rodiny J Nejkouzelnější byla Valinka, která samozřejmě měla výhradní právo na chování miminka, protože se stala velkou sestřičkou :)
Všem přeji tak krásný a rychlý porod, jaký jsem měla já, velké štěstí na personál a hlavně oporu v partnerovi a celé rodině! Porod rozhodně může být krásný zážitek!
