středa 30. listopadu 2016

Příběh Terezy

Sdílím svou zkušenost s porodem v Neratovicích. Byl to můj druhý porod. (Odchod popsán ke konci :) )
Byla jsem domluvená s jejich PA a měla jsem zaplacený nadstandard. V Neratovicích v poradně jsem byla jen jednou, nedělali mi ani vnitřní vyšetření ani monitor, jen odběr na streptokoka. Do porodu jsem měla poradny s PA, chodila za mnou domů.
Ve středu večer jsem měla tři hodiny poslíčky, pak přestali. Ve čtvrtek ve čtyři ráno mi praskla voda, v půl páté začaly kontrakce, v pět jsem volala PA, domluvily jsme se, že se sejdeme v porodnici. V šest jsem odjížděla sanitkou a v půl sedmé jsem byla v porodnici.
První dojem - všichni se usmívali a zdravili. Doktorka byla milá, vyšetřila mě, a pak už jsem byla jen s PA. Natočila mi monitor a mezitím mi dala atb (se kterými jsem souhlasila). Potom jsem šla do vany. Po nějaké době jsem začala spíš potřebovat pohyb, takže jsem se začala procházet. Pořád jsem měla nucení na velkou, ale nešlo to, takže mi PA udělala klistýr, který dost pomohl uvolnění i zrychlení kontrakcí. Zůstala jsem už na porodním sále, kde jsem chodila tam a zpět. PA tam přesunula i muže a nechávala mi prostor. Kolem půl deváté už kontrakce dost bolely, PA mi na břicho dala teplé pecky, které pomohly. Po nějaké době mě vyšetřila, byla jsem otevřená na 4 cm, ale porodu nic nebránilo, vše bylo volné.
V devět už byly kontrakce dost silné, bolely, ale neměla jsem potřebu tlačit. Po vyšetření mi manžel pomáhal na nohy a už jsem na něm zůstala "viset". To mi hodně pomohlo, nemusela jsem se soustředit na stání.
Asi v půl desáté jsem potřebovala čůrat. Ale nějak mi nešlo sedět. PA mě přesvědčila to jednu kontrakci zkusit. V tu chvíli jsem začala mít potřebu tlačit. PA mi pomáhala olejíčkem a teplou žínkou, ale hráz se bohužel moc nehla.
Asi za pět deset jsem se přesunula do kleku, hlavička už byla skoro venku, ale hráz byla tuhá, nepomáhaly ani masáže ani teplo a já už přestávala moct.
Nakonec mi PA s manželem pomohli na křeslo a PA mi udělala malý nástřih do středu (skoro nebolí, sedí se bez problémů), za který jsem byla ráda, a na další kontrakci v 10:14 byla malá venku.
Počkaly jsme na dotepání pupečníku, porod placenty byl taky přirozený. Malou jsem dostala hned na hruď, hned po zašití (opět velmi milá paní doktorka, vysvětlila, co mě čeká např. co se umrtvení týče) se malá krásně přisála a na sále jsme zůstali ty dvě hodiny.
PA mi doporučila zůstat v porodnici 24 hodin. Jednak kvůli streptokokovi – atb jsem dostala 3 hodiny před porodem, aby bylo miminko chráněné, je třeba, aby to byly 4 hodiny. Druhý důvod byl pediatr – říkala, že ten, který má službu je proti ambulantním porodům a že mi to za tu hádku a nervy nestojí. Když půjdu ráno, bude to bez problémů.
S její pomocí jsem došla do sprchy, osprchovala jsem se, pak hned na sále za pomoci muže zvážila a změřila malou, s mým souhlasem vykapala oči a nakapal vit. K. Pak jsme s malou šli za pediatrem a potom na pokoj. Dennímu pobytu jsem se nijak nebránila, vlastně jsem vzhledem k tomu streptokokovi i byla ráda. A taky jsem byla hodně unavená.
Odpoledne přijeli sourozenci s naším starším synem a muž s nimi pak jel domů. V nemocnici byli i nadále všichni milí, pozorní. V noci jsem měla malou u sebe v posteli. Sestra, která jí přišla změřit teplotu a poslechnout srdce (kvůli streptokokovi to dělala každé tři hodiny) se nahýbala přes mě tak, aby mě ani malou nevzbudila. Takový přístup z Bulovky neznám (tam teda bylo i zakázané vzít si dítě do postele).
ODCHOD: Ráno po vizitě, kde jsem se dozvěděla, že jsme obě v pořádku, jsem sestře řekla, že bych chtěla jít domů. Sestra mě poprosila, ať počkám do konce vizit a promluvím si s panem doktorem. Byl to ten samý pediatr jako den předtím. Zeptal se mě na důvod, pak mi řekl, že děti mají být v porodnici 72 hodin. Pak zmínil rizika – streptokok, žloutenka, dehydratace kdyby nešlo kojení atd. Řekla jsem, že si toho jsem vědoma a že nás přijde domů navštívit PA. PA prý není lékař, rizika jsou. Znovu jsem zopakovala, že si toho jsem vědoma, ale že chci jít domů a prosím ho o sepsání zprávy. Na to mi řekl, že to nepůjde tak rychle, mám se prý posadit a probereme to spolu. Očekávala jsem strašení. Ale nic takového. Pan doktor se mnou bod po bodu probral možná rizika, jak se projevují, na co si dát pozor a co v případě komplikací dělat. Vysvětlil mi, co u miminka sledovat, kdy případně vyhledat pomoc. Vysvětlil žloutenku, kdy je třeba jednat, jak se projevuje atd. Naprosto věcně, v klidu, bez strašení. Reverz sepisoval přede mnou, pak jsem ho podepsala, dostala jsem i povídání, kde bylo vše sepsáno podrobněji. Sestřička začala chystat papíry. Za asi dvě hodiny jsem všechny papíry měla, na gynekologii to oznámila sestřička, takže tam jsem ani nemusela jít. No a po obědě už jsme byli doma :).
V sobotu i v neděli mě navštívila PA, zkontrolovala mě i miminko, zodpověděla otázky, které mezitím vyvstaly a celé to bylo velmi příjemné.
V pondělí jsem byla s malou u pediatry a s PA jsem domluvená na schůzce za týden.
Za sebe tedy můžu Neratovice rozhodně doporučit. Kdybych v porodnice musela zůstat, myslím, že by to tady bylo i příjemné. Personál je milý, usměvavý, ochotný a všímavý. Prostředí je taky fajn. :)

sobota 26. listopadu 2016

Příběh Markéty

Milé ženy, čtenářky těchto stránek, i já bych se s Vámi ráda podělila o svůj zážitek s ambulantním porodem ve Vyškově letos v květnu, kdy se nám narodila dcera Amálka.

Nejprve mám potřebu Vám napsat, jak jsem k rozhodnutí o ambulantním porodu dospěla. Jako u mnohých jiných to samozřejmě bylo zapříčiněno prvním velmi traumatickým porodem. Nemám v úmyslu nikoho z Vás děsit, ale mám potřebu Vám svůj zážitek popsat, aby se někdo další třeba nedopustil stejné chyby jako já, a to věřit bezmezně české porodní a farmaceutické mašinérii.

Svoje první těhotenství v roce 2010 jsem prožívala celkem v klidu a na syna jsme se velmi těšili. Koncem července, jednu velmi horkou letní neděli v podvečer, mi praskla plodová voda, bylo to zhruba 6 týdnů před termínem porodu a já neměla nachystanou ani tašku do porodnice. Zavolala jsem do Bohunic v Brně, kam to mám z domu nejblíž, a na příjmu mi řekli, že si mám zabalit a co nejdříve přijet. Přijeli jsme do porodnice, na příjmu mne vyšetřili, neměla jsem zatím žádné kontrakce a nevypadalo to, že se v nejbližší době bude něco dít. Po vyšetření nás poslali na porodní sál, kde jsme po zbytek večera a noci nespali a čekali, co bude dál, od večera v nezměněném stavu. Po ranní vizitě mi primář řekl, že dostanu tabletu na vyvolání porodu. Po jedné tabletě mi začaly do deseti minut příšerné bolesti, kdy hlavička miminka tlačila na pánevní dno a vůbec nic jiného jsem necítila. V mezidobí jsem dostala samozřejmě antibiotika a nějaké další preparáty do kapačky, nikdo mi pořádně neřekl, co, kdy, jak.. Na porodním sále se střídali různí lidé, nikdo se nepředstavil, vždy jen koukli, udělali, co bylo potřeba a odešli. Před polednem jsem už nemohla bolesti vydržet, přišla porodní asistentka a zeptala se, jestli chci epidurál. To jsem samozřejmě odkývala a myslela jsem už jen na to, abych měla vše zdárně a co nejrychleji za sebou. V tu chvíli jsem si stále myslela, že přece žiju v civilizované zemi, kde je zdravotnictví na vysoké úrovni a jsem v dobrých rukou. Když budu poslouchat doktory a dělat vše, co se mi řekne, bude vše dobré a brzy za námi.. Kolem 14 hodiny začaly synovi slábnout ozvy, na porodním sále se najednou objevilo hrozně moc dalších cizích lidí a syna ze mě najednou během několika minut přímo vytlačili. Byl malinký, přidušený a čekání na první pláč mi připadalo nekonečně dlouhé. Tuto vzpomínku jsem pak na pár let úplně vytlačila a radovali jsem se všichni z prvorozeného syna a vnuka Matýska. Jeho vývoj byl sice trochu pomalejší, ale po prvotních peripetiích s kojením a proplakanými nocemi to bylo spokojené mimčo. Všechny dovednosti nakonec vždycky zvládl a do doktorských tabulek se vešel, i když někdy s odřenýma ušima. Po Matýskových druhých narozeninách jsme pomalu začali pozorovat drobné odlišnosti proti ostatním dětem, které se stupňovaly, za půl roku přestal používat i pár slov, které do té doby normálně funkčně používal a začaly se objevovat příznaky poruch autistického spektra. Začali jsme zběsile běhat po doktorech a řešit, co se děje, jak se to mohlo stát a po zvládnutí prvotního šoku se mi vrátila zpět vzpomínka, jak na porodním sále čekáme nekonečně dlouho na první pláč našeho vytouženého chlapečka. Dneska je z Matýska krásný velký kluk, je s ním veliká legrace a troufám si říct, že je to i naše šťastné a spokojené dítě. Ale do života si sobou nese zátěž v podobě spousty odlišností. Moc doufáme, že se nám ho jednou podaří rozmluvit, abychom si lépe a jasněji rozuměli.

Sice se ve všech odborných publikacích dočtete, že nejsou známy příčiny vzniku autismu, ale já jsem po velké spoustě konzultací s odborníky v oboru porodnictví, psychology aj. přesvědčená o tom, že u nás PAS byla vyvolána přidušením při porodu a „farmaceuticky vedeným porodem“, kdy si porodníci pouze ulehčují práci tím, že na rodičkách zbytečně vyzkouší spoustu léků, které nejsou vůbec potřeba a ulehčí si tím svoji práci. Místo hromady chemie by přitom stačil pouze LIDSKÝ přístup, klid a pohoda. Při všem pátrání jsem mj. zjistila, že v propouštěcí zprávě z nemocnice nemáme uvedené ani přidušení u porodu, ani napíchnutí syna hlavičkou na CTG sondu, ze které měl obrovskou ránu a která se pár týdnů hojila. S tím se mi nabízí spousta dalších otázek, ale už asi nemá smysl je tu dál rozebírat.

Toto byla má zkušenost, která mne vedla k ambulantnímu porodu s porodní asistentkou. I přes naši předchozí zkušenost jsem si netroufla na alternativnější způsob porodu, ale s celým průběhem jsem nakonec naprosto spokojená a musím říct, že proběhl přesně podle našich představ.

Amálka se mi narodila letos v květnu pátý den po termínu porodu ve čtvrtek v šest hodin odpoledne. Ráno jsem vstala a měla jsem pocit, že se možná něco děje. Pro jistotu jsem zavolala porodní asistentce, i když po dvou předchozích poplašných zprávách jsem si říkala, uvidíme, co z toho bude…. J. Dopoledne jsem si stihla zajít ještě na poštu a ke kadeřnici. V kadeřnictví jsem sice už neměla úplně dobrý pocit, ale říkala jsem si, že to raději ještě zvládnu, protože v dalších dnech se tam určitě nedostanu a přes ofinu už pak budu jistě šilhat J. Po cestě z města zpět domů jsem už tušila, že dneska to BUDE ono. Doma jsem si zkusila napustit vanu, zavolala partnerovi, aby přijel z práce a domluvila se s PA, co dál. Po obědě jsem ještě rychle sehnala hlídání pro syna, kterého mi zrovna vezli rodiče domů, protože v noci odjížděli na dovolenou, všem rozdala úkoly a vydala se do Vyškova. Po cestě do Vyškova jsme se stavili u PA, aby mi pro jistotu ještě potvrdila, že tentokrát to opravdu není planý poplach a v dopravní špičce po třetí hodině odpoledne jsem si už pak jen celou dobu říkala, ať to všechno dobře dopadne a nadávala všem kamionům, které se nám na dálnici pletly do cesty. V porodnici na příjmu nás kolem 16 hodiny čekala nachystaná PA, která dorazila 10 minut před námi, zavedla nás do porodního boxu a tam už šlo vše velmi rychle. Porod proběhl přirozeně bez medikace, jakýchkoliv poranění, natržení, nastřižení, pouze s porodní asistentkou a před 18 hodinou se nám narodila Amálka. Po porodu jsme si s partnerem užili krásné 2 hodiny klidu a pohody s miminkem. Na propuštění jsem se dohodla s lékařem ráno po vizitě. Vše proběhlo v pohodě a po obědě jsme čekali doma na Matýska, až přijde ze školky J. Velký dík patří naší porodní asistentce Laďce Ryšavé z brněnského Mamicentra. Se vším nám moc pomohla a poradila přesně podle našich představ. O víkendu nás navštívila, udělala odběr z patičky a překontrolovala miminko i mne po ambulantním porodu.